Máme divnou dobu a mnozí lidé se opravdu trápí. Ale pokud se necháme obavami deptat, bude nám svět připadat ještě horší, než ve skutečnosti je. Jednou z cest, jak jít dál, je hledat drobné radosti, protože náš svět jsme v první řadě my. Dostal jsem nádherný dárek, o který se chci s vámi podělit. Paní Jitka Šobrová od nás ze severních Čech nakreslila krásné ilustrace ke Křišťálovému klíči. Pochází ze sklářské krve a umí pracovat s historickými fakty. Výsledek podle mne stojí za to...... více
Na konci 5. století před naším letopočtem použil starořecký filozof Platón alegorii Lodě bláznů ke kritice státu řízeného demokratickou vládou. Tu přirovnává k lodi bez kapitána, na které se násilím chopili velení nepříčetní, lehkovážní pasažéři, kteří nechápou, pod jakým kurzem loď vést. Starořímský básník Iuvenalis složil ve 2. století našeho letopočtu řadu básní, známých jako Satiry. V nich paroduje úpadek politické kultury, učenosti a mravů v Římě. Na počátku 16. století vyšel spisek Chvála bláznovství Erasma Rotterdamského, v němž kritizuje církev, učence a panovníky. Na počátku 20. století se náš Jaroslav Hašek v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona vysmívá ustrašené české politice v časech Rakousko-Uherské monarchie. V roce 1945 vydal George Orwell Farmu zvířat, strhující satiru politické demagogie. Seriál BBC z 80. let minulého století Jistě pane ministře paroduje marnost politiky, vydávané za veřejnou službu, i když jde o molocha, který si žije svým životem a jen sám pro sebe... více
Nedávno jsem v televizním rozhovoru použil v nadsázce srovnání víry ve svaté ostatky s očkováním, abych ukázal, jak relativní je to, co považujeme v případě nebezpečí za nejlepší ochranu. V duchu rozdělení naší společnosti jsem obdržel souhlasné i nesouhlasné reakce. V jedné mi kdosi nadával těmi nejpokleslejšími výrazy a pak uzavřel, abych mu v rámci jeho duševního zdraví neodpovídal. Jiný mistrovský důkaz, jak nestranně a věcně umíme diskutovat, byl názor, že mi měkne mozek a navíc nejsem žádný odborník, protože v jakési zahraniční databázi pro inovace nenašel pisatel žádný můj vědecký článek. A perla nakonec, prý jsem tím prokázal, že jsem Putinův agent, Jaksi jsem nepochopil, jak mohu slovy o svatých ostatcích přisluhovat postkomunistickému Kremlu, ale budiž... více
V duchu středověkých flagelantů proudily do Skotska zástupy aktivistů. Ti uvědomělí samozřejmě pěšky. Někteří zelení věřící urazili stovky kilometrů, skupina Camino to COP 26 strávila na cestě skoro dva měsíce. To se pak nelze divit, že uráželi politiky, kteří přiletěli ve stovkách soukromých letadel. Sjely se i děti, třeba dvanáctiletý chlapec z Kolumbie, jehož Evropská unie jmenovala velvyslancem dobré vůle. Jen nevinné duše mohou zachránit Kristův hrob, hlásal pastýř Mikuláš, který v roce 1212 zfanatizoval stovky dětí, s nimiž vyrazil proti nevěřícím. V Glasgow se ovšem konaly i skutky mučednické, jako onen aktivista, který se přilepil k vozovce. A nechyběla ani Spasitelka Gréta se zástupy věřících. Oficiální účastníci konference pak připomínali členy klubu pražských otužilců, kteří sice uznávali, že Cimrmanův nápad dobýt severní pól je skvělý, ale nikdo na to jaksi nemá zrovna čas. Ale dost literární ironie. Nechť hovoří fakta... více
Blíží se volby a ten, kdo je otrlý a má pevné nervy, se občas podívá na některou z nesčetných televizních debat představitelů našich politických stran. Je zahrnut slovy, argumenty, sliby a urážkami ostatních politických subjektů. Mnohé proslovy jsou až naivně hloupé a neinformované, ale nedejte se mýlit. I ve zdánlivé hlouposti se může skrývat promyšlená manipulace. V knize O svobodě myšlení se (samozřejmě kromě jiného) podrobně zabývám řečnickými triky. Do čtyřdílného seriálu jsem vybral ukázky některých běžně používaných argumentačních klamů. Pokud máte zájem, tady jsou... více
Kdybych chtěl být vtipný, napsal bych k současné situaci nějakou žertovnou úvahu na téma klimatické záchrany planety. Podle ní by se vládám Číny a Ruska zdál boj Evropy proti klimatické změně příliš vlažný, a tak by se rozhodli, že nám pomohou. Sníží dodávky energií a přestanou dodávat suroviny. A to, co nám prodají, bude mnohem dražší. Tím se omezí výroba i spotřeba a Evropa nádherně zezelená. Nejen politicky, ale i fakticky, protože tam, kde žili lidé, vyrostou lesy a v nich budou vesele skotačit zvířátka. A na mýtinách se budou šťastně objímat klimatičtí aktivisté s migranty a bruselskými politiky pod transparentem: „Yes, we can!“ Atmosféra bude nádherně uhlíkově neutrální... více
Blíží se volby a ten, kdo je otrlý a má pevné nervy, se občas podívá na některou z nesčetných televizních debat představitelů našich politických stran. Je zahrnut slovy, argumenty, sliby a urážkami ostatních politických subjektů. Mnohé proslovy jsou až naivně hloupé a neinformované, ale nedejte se mýlit. I ve zdánlivé hlouposti se může skrývat promyšlená manipulace. V knize O svobodě myšlení se (samozřejmě kromě jiného) podrobně zabývám řečnickými triky. Do čtyřdílného seriálu jsem vybral ukázky některých běžně používaných argumentačních klamů. Pokud máte zájem, tady jsou... více
Blíží se volby a ten, kdo je otrlý a má pevné nervy, se občas podívá na některou z nesčetných televizních debat představitelů našich politických stran. Je zahrnut slovy, argumenty, sliby a urážkami ostatních politických subjektů. Mnohé proslovy jsou až naivně hloupé a neinformované, ale nedejte se mýlit. I ve zdánlivé hlouposti se může skrývat promyšlená manipulace. V knize O svobodě myšlení se (samozřejmě kromě jiného) podrobně zabývám řečnickými triky. Do čtyřdílného seriálu jsem vybral ukázky některých běžně používaných argumentačních klamů. Pokud máte zájem, tady jsou... více
Blíží se volby a ten, kdo je otrlý a má pevné nervy, se občas podívá na některou z nesčetných televizních debat představitelů našich politických stran. Je zahrnut slovy, argumenty, sliby a urážkami ostatních politických subjektů. Mnohé proslovy jsou až naivně hloupé a neinformované, ale nedejte se mýlit. I ve zdánlivé hlouposti se může skrývat promyšlená manipulace. V knize O svobodě myšlení se (samozřejmě kromě jiného) podrobně zabývám řečnickými triky. Do čtyřdílného seriálu jsem vybral ukázky některých běžně používaných argumentačních klamů. Pokud máte zájem, tady jsou... více
Na internetu se tu a tam objeví má úvaha, kterou jsem původně napsal jako článek pro MF Dnes a nedávno publikoval jako svůj blog. Tak jak je naše společnost rozdělená, oscilují reakce čtenářů, které dostávám, od komentáře, že se mnou naprosto souhlasí a abych psal dál, až po nesmyslné a výhružné výkřiky. Naštěstí těch prvních je nesrovnatelně víc. Ale to s sebou přináší každé řemeslo, pokud nesete kůži na mediální trh.
Článek pod názvem „Špatně mě vychovali aneb o vlastenectví a vlastizradě“ vyšel v MF Dnes 10. 10. 2015. To bylo v době první migrační vlny, kdy část lidí dojemně hovořila o tom, jak musíme pomáhat válkou postiženým obyvatelům. Někteří je vítali květinami na nádražích, jiní jim jeli pomáhat a starat se o ně. A masmédia chrlila článek za článkem, jak karavany těch chudáků putují z necivilizovaných zemí do těch civilizovaných. Komentátoři tvrdili, že multikulturní soužití je největší hodnotou moderní civilizace... více
Nemíním cokoli tvrdit. Dokonce ani naznačovat. Vlastně by bylo vůbec nejlepší o některých věcech mlčet. A to navzdory faktu, že máme svobodu slova. Protože svoboda slova dneska neznamená, že si bude každý říkat, co chce. Svoboda slova v pojetí Evropské unie znamená, že se smí svobodně říkat jen to, co se smí. A pokud si někdo troufne špitnout něco, co se nesmí, pak je v rámci svobody slova potrestán. Nebo je alespoň vypnut na sociálních sítích, dehonestován a Českou televizí v notoricky známých pořadech postaven na pranýř (naštěstí jde o pořady, které skoro nikdo nesleduje). Nicméně cejch to je, a tahle kaňka se s námi v našich „kádrových“ materiálech táhne celý život, pokud ovšem nemáme to štěstí, nedojde ke změně režimu a z kaňky se stane pochvala.
Svoboda slova se dnes neřídí fakty a logikou, ale je pokřivena ideologií. Neznalost, nesnášenlivost a politická arogance deformují prezentaci reality. Dnes se bezostyšně popírají nezpochybnitelná fakta a úvahy, které neodpovídají ideologii Evropské unie a našeho mainstreamu. A jejich šíření není bráno jako tříbení názorů a hledání pravdy, ale div ne jako zločin. Jak to tak vypadá, není podstatné, co se ve skutečnosti stalo, ale jak se na tu věc musíme a smíme dívat. Tenhle deficit tolerance k cizím názorům pociťují mnozí už řadu let, ale situace je spíše horší než lepší... více
Ani nevím, proč se mi při sledování současných událostí vybavila tzv. chlebíčková aféra. Přenesme se do Protektorátu Bӧhmen und Mähren. Píše se rok 1941 a proněmečtí novináři si stěžují, že je protektorátní vláda málo podporuje.
Na příkaz protektora K. H. Franka proto - ač nerad - přijímá předseda vlády Alois Eliáš dne 18. září 1941 mluvčí oněch novinářů. Na schůzce dostali jako pohoštění chlebíčky. Leč několika z nich se záhy poté udělalo špatně a jeden z nich, Karel Lažnovský, o měsíc později 10. října 1941 zemřel. Nacisté toho využili a označili jeho smrt za politickou vraždu, neboť byl hanebnými Čechy otráven... více
Existují nemoci, na které není navzdory moderní vědě spolehlivý lék, pomalu ničí lidský organismus, až nastane smrt. Neumíme je zastavit a nezbývá, než se podvolit. Do nedávné doby jsem si myslel, že v životě společnosti něco takového neexistuje. Lékem je v našem lidském soužití rozum, svobodné rozhodování a vůle, odpovědnost, naše přirozená touha žít a přežít. Že prostě sami změníme to, co nám v životě vadí nebo co považujeme za špatné. Máme na to mechanismy. Leč nejspíš jsem se mýlil.
Takzvaná hyperkorektnost a práva menšin jsou totiž stejně zákeřnou nemocí, jako je rakovina či AIDS. Tyhle viry nekontrolovatelně bují, postupně pronikají do každičké buňky společnosti, rozleptají ji a nakonec zahubí. Rakovina prostě už taková je. Jakmile jednou nějaký organismus napadne, nestačí jí, že má v něm své místo a může klidně se zbytkem koexistovat. Ne, musí růst a růst, všechno pohltit a nakonec svého hostitele zničit... více
Když se tak dívám kolem sebe, chce se mi jadrně klít, slyším-li, co nám naši politici a média říkají. Téměř vše, co udělají, by si zasloužilo přetavit v satiru, protože nic jiného se s tím dělat nedá. Jak říká Hannlonova poučka: „Nehledejme u politiků zlé úmysly tam, kde je vysvětlením prostá lidská hloupost“.
Před deseti lety poprvé vyšel můj román Klášterní madrigal, v němž si dělám legraci z byrokratů, nadutosti, zbytečnosti a také z pokrytectví. Za těch deset let se nezměnilo vůbec nic. Tady je ukázka. Klášter s několika línými řeholníky dostane privilegium (o které ovšem nežádal), aby povýšil některou ze svých pěti vesnic na město. Jenže ani jeden z rychtářů o tuhle poctu nestojí. Kolem toho se točí děj celého románu. Ukázka je z té části knihy, kdy pokladník Kláštera přijde na nápad, že panovník poskytuje dotace na rozkvět nových měst. Aby získali řeholníci peníze na nový pivovar, žádnou svou vesnici nepovýší, ale vymyslí fiktivní město Potočnou a žádají v Praze o příspěvek... více
Orientovat se v situacích, jako je ta současná, znamená v první řadě zjistit fakta a porovnávat je. Nejsem virolog a tak se nezabývám tím, nakolik jsou ta fakta lékařsky relevantní, protože to zjevně nevědí ani sami virologové a lékaři. Podívejte se na široké spektrum jejich názorů a nelze přitom spravedlivě tvrdit, že jedni mají pravdu a druzí jsou dezinformátoři. Sami odborníci tápají a je to logické, protože to, co se děje, je pro ně zcela nová situace. Hotovou odpověď vám za minutu přemýšlení dá jen hlupák. Věda hledá, mýlí se a vrací se, to není nic ponižujícího a jen ten, kdo si tohle umí přiznat, může skutečnou pravdu najít, nebo se k ní alespoň přiblížit. Není nic horšího, než arogantní tvrzení, že jen já mám pravdu, a to i v situaci, kdy stejně erudovaní kolegové na základě faktů namítají, že něco může být jinak.
To k mé úvaze za prvé. A za druhé, nechci dávat návod, jak se proti nemoci chránit, ale zajímá mne sled událostí, jejich využití a zneužití vládnoucími strukturami a některými firmami, marketing epidemie a hlavně to, jaké to celé může mít politické a společenské konsekvence v blízké i vzdálenější budoucnosti. Vycházím z běžně dostupných informací otevřených zdrojů z Německa, Rakouska, Anglie, USA, ale jsem tak hanebný, že se občas podívám i do ruských zpráv a z nezbytí někdy i do těch českých. Odmítám ovšem kádrování médií na poctivá a nepoctivá, protože to, co se na jaře v těch poctivých označovalo jako dezinformace, se na podzim ukázalo být pravdivé. Situace je tak turbulentní, že nikdo, snad jen Bůh, ale určitě ne Gates, Fauci, Merkelová či Blatný vědí vše se stoprocentní jistotou... více
Každá doba má svá jazyková tabu. Někdy je však velice těžké pochopit, co se může u běžných slov a obratů ideologům a cenzorům znelíbit. V řeči se totiž běžně používají nevinná slova a zaběhnutá spojení a ani si neuvědomujeme, jaké hanebnosti jsme se tím dopustili. Tedy, jaké hanebnosti jsme se podle nich dopustili, abych byl přesný.
Vzpomínám si, že v čase mého mládí na Karlově univerzitě byl od zkoušky z dějin výtvarného umění vyhozen student, který v odpovědi na otázku o barokním sochařství pronesl, že v zámeckém parku stojí socha anděla v životní velikosti. A byl konec! Proč? Protože podle marxistické vědy andělé nejsou, a proto nemohou mít životní velikost, neboť žádný život nereprezentují. Je to nemarxistický náboženský blud... více
Protože si lidská společnost zjevně neváží ničeho z toho, co ji obklopuje a co vybudovala, musíme svět před námi, lidmi, chránit. Proto se budují přírodní rezervace, chrání se ohrožené druhy rostlin a zvěře, do péče se berou historické stavby a umělecká díla. Dokonce se už chrání i to, co dělali naši předkové ve volném čase nebo pro obživu, a my už to dělat nechceme. Vznikl tak seznam chráněného nemateriálního kulturního dědictví UNESCO, jak se tyhle věci v úřednickém jazyce nazývají. Z naší lidové kultury se tam dostal východomoravský tanec verbuňk, jízda králů na Slovácku, masopusty na Hlinecku, ale také sokolnictví (prý česká tradice), loutkářství, modrotisk a foukané vánoční ozdoby (budiž).
Proč o tom píšu? Nedávno jsem se setkal s několika známými a snažil jsem se být vtipný. Dvě ženy a manžel jedné z nich (nevím, jestli jen z povinnosti) se zatvářili mimořádně pohoršeně, když jsem vyprávěl jeden výborný, ale prý nekorektní vtip. A já si uvědomil, jak strašlivě duchovně upadáme... více
Věštit se dá nejen geopoliticky. Zahleděl jsem se do křišťálové koule a zeptal se, co soudí o politice nazvané green deal. Trochu se vyděsila, na co se ptám, je to koule konzervativní. Vysvětlil jsem jí, že to je evropská zelená politika, jejímž smyslem je uhlíková neutralita, alternativní zdroje energie a záchrana planety. Zachmuřila se, ale pak začala dělat to, co má. Ukázala mi souvislosti a budoucnost.
Minulý týden proběhla v médiích nenápadně zpráva, že Evropská centrální banka urychlila tisk nových peněz, aby byly prostředky na evropskou politiku. Divím se, že zelená frakce v Europarlamentu nezalehla na matrace, neblokuje vstup do sídla Evropské komise, že po ulicích nepochodují zástupy pirátů a stoupenců klimatické Gréty s transparenty žádajícími zastavit devastaci Evropy. Je to děsivé, ale oni se snad ještě radují. Víc peněz, víc prostředků na ekologické organizace, na solární panely a větrné elektrárny, na elektromobily a zateplené domy. A na všechno ostatní, nejsem „zelený“ a netuším, co dalšího se chystá pro záchranu naší planety... více
Právě dopisuji knihu O svobodě myšlení. Mělo by to být volné pokračování Breviáře pozitivní anarchie, ale tentokrát věnované poznávání, logice, technikám komunikace a samozřejmě také médiím. Je tedy logické, že poměrně velkou část věnuji technikám manipulace s naším myšlením a také argumentačním klamům. To je propracovaná metoda, stará jako lidstvo samo. Tzv. sofisma vysvětlil a kritizoval již otec logiky Aristoteles. Je to, laicky řečeno, chytře se tvářící klam.
Argumentačním klamem je výrok, do něhož vložím účelové zdůvodnění, které vypadá jako důkaz pravdivosti, ale ve skutečnosti je to jen řečnický trik k oklamání posluchače či diváka. Abychom si rozuměli, je to vyšší level komunikace, než prosté sdělení, že ten a ten politik je extrémista, fašista, korupčník nebo prostě jen idiot, aniž bychom pro své tvrzení uvedli relevantní argumenty. Používat argumentační klamy cíleně a uvědoměle vyžaduje jistou dávku inteligence, ne sice značnou, ale přece jen nějakou. Klasickým argumentačním klamem je sofisma, že politik ten a ten je extremista, protože má extremistické názory a jeho strana je extremistická. Podstatou klamu je, když nějaký pojem obhajuji tím samým pojmem... více
Tohle téma je ze všech čtyř geopolitických příspěvků nejsložitější, a to hned z několika důvodů. Tři příspěvky jsem věnoval Evropské unii, která se rozkládá na cca 4,38 mil. km². Rusko je největší zemí na světě a současná rozloha činí 17 mil. km². Ba co víc, sousedí se spoustou států, které hrají v současné geopolitické proměně světa důležitou roli. Je to velmoc, která má reálnou sílu a ovládá řadu klíčových surovinových zdrojů. Je tedy logické, že její geopolitické zájmy jsou strukturovanější než ty naše evropské. Z těchto faktů lze v úvahách vycházet.
S čím se však dá obtížně vyrovnat, je ideologická zaslepenost a neschopnost, či spíše neochota některých vnímat realitu. Já osobně jsem také prožil rok 1968 a je to nesmírně smutná vzpomínka, protože jsem vždycky byl a budu vlastenec. A nerozlišuji, zda nám z národní svobody ukrajuje Moskva, Washington, Brusel nebo Mekka. Padni komu padni... více
Balkán byl vždycky politicky, nábožensky a konec konců i kulturně komplikovaným regionem, protože se tu po zániku byzantské říše střetávaly zájmy mnoha mocností. Existovala tu tříšť států a státečků, které mezi sebou bojovaly se střídavými úspěchy. Tohle musíme brát stále v úvahu.
Jen pro připomenutí: Velké Bulharsko vzniklo v roce 681 pod vládou chána Asparucha, který sem přivedl turkotatarský kmen Bulharů, a ti si podrobili domácí slovanské obyvatele. V roce 1018 bylo Bulharsko po řadě porážek připojeno k Byzanci. Druhý samostatný stát Bulharů existoval v letech 1185–1396, pak byl připojen k Osmanské říši. Chorvatské knížectví vzniklo někdy v 9. století, ale po smrti posledního člena vládnoucí dynastie Trpimírovců v roce 1090 přijala tamní šlechta za svého panovníka uherského krále, a tak to zůstalo až do obsazení Turky. Srbsko mělo domácí knížata, ale politicky bylo střídavě v područí Byzance nebo Bulharska. Teprve v polovině 11. století vznikl samostatný stát (Michail získal v roce 1078 titul srbského krále). Po tragické porážce na Kosovském poli v roce 1389 obsadili celou zem Turci. Bosenské království existovalo jako samostatný stát jen ve 14. a 15. století, po porážce v roce 1463 se stalo součástí Osmanské říše. Černá Hora se osamostatnila v roce 1367 odtržením od Srbska a mocensky lavírovala mezi Turky a Benátčany. S jejich pomocí a pod jejich diktátem se podařilo až do novověku Černou Horu uhájit před Turky. Epizoda samostatné Albánie se spojuje s legendárním Skanderbegem, který v roce 1446 Turky porazil, nicméně po jeho smrti a s pádem Srbska samostatnost Albánie skončila... více
Tato část je pro věštění mnohem komplikovanější, protože cesta k úpadku západní Evropy, jak jsme ji znali dříve, je celkem zřetelná. Ale na opačné polovině evropského kontinentu to tak zřejmé není.
Tady mi dovolte dvě poznámky. Jistě se najdou čtenáři, kteří při mých slovech o úpadku západní Evropy zblednou nechutí, protože jaký úpadek? Máme Evropskou unii a jasné hodnoty rovnosti, v srdci lásku ke všem potřebným, navíc se snažíme, seč to jde, o záchranu klimatu naší planety. Nikdy se nad Evropou neklenulo tak zářivé nebe, jako právě teď. Zažíváme rozkvět, ne úpadek... více
Pokud laik napíše, že se ekonomika Evropské unie hroutí, nejspíše to bude považováno za nezasvěcenou dezinformaci. Pokud totéž řekne politik, zařadí ho mezi populisty s příklonem k fašismu. Pokud to řekne renomovaný ekonom, začne se zkoumat, na koho má vazby a v žoldu koho své názory hlásá. Pak ho buď také znectí, ale bude-li mít čistý kádrový profil, možná se opatrně připustí, že je to námět k diskuzi.
Teď nechci diskutovat o tom, co je názor a kdo má právo vynášet soudy o myšlenkách jiných, ale chtěl jsem ukázat, že společenské vědy mají svá specifika a nelze na ně brát měřítka věd exaktních. Ty totiž mají k dispozici laboratoře a přístroje, provádějí pokusy a opírají se o fakta, která nejsou daná ideologií člověka (pomíjím zfalšované a uplacené výsledky). Ve společenských vědách stojí vždycky subjektivní názor proti jinému subjektivnímu názoru, a pak jen záleží na tom, kdo má v ruce bič, aby mohl umlčet toho druhého. Pokud jsem jako příklad použil téma z oboru ekonomiky, pak dodávám, že patří do stejného kadlubu jako politologie, filozofie či historie – je to věštění z křišťálové koule na základě více či méně ověřených faktů... více
Skončil rok plný zmatků a nejistoty, které nejspíše předznamenávají počátek velké hospodářské, ale i politické a společenské recese. V komentářích jsem se dočetl, že to byl rok „turbulentní“. Pokud si ovšem vzpomínám, i o roce 2019 a 2018 jsem se dočetl, že to byly roky turbulentní, jen z jiných důvodů. Uplynulý rok 2020 kvůli epidemii, ten před ním kvůli strachu z klimatické katastrofy, a ten ještě předtím kvůli problémům s migranty. A tak je to pořád, jak praví lidová moudrost, „jo, jo, furt se něco děje!“
Měřit míru turbulentnosti asi nejde, ale přesto je dikce komentářů rok od roku zklamanější a vylekanější. Mluvím o těch chytrých, ne zaslepených či budovatelsky optimistických, že opozice a Evropská unie přece vědí, co dělají, a vedou loď vstříc zářné budoucnosti. Mimochodem, probruselští novináři prosazují, že se má o Evropské unii psát jen pochvalně, kritika se nesmí připouštět. Je to přesně jako v závěru starého českého filmu Bílá paní, kdy se slavnostně otevírá most přes řeku, který tam ovšem není. Přesto lidé s praporky odhodlaně vstupují do řeky a jásají nad moudrostí strany a vlády a předstírají, že po tom mostě přecházejí na druhou stranu... více
Tušíte, co to slovo znamená? Tak jako je genocida „úmyslné a systematické zničení části nebo celé etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny“ je femicida systémový zločin proti ženskosti. Autoři této teorie vycházejí z přesvědčení, že muž zabije ženu nikoli z vášně, ale proto že je v podstatě misogyn, tedy nenávidí ženy. Femicida označuje vraždy žen, jejichž motivem je prý pouze to, že jsou ženami.
Každá nová teorie podobného ražení je průšvih. Jakmile se objeví přání, že bychom měli dále a lépe prohlubovat práva menšin či utiskovaných pohlaví, nejen ženských, ale i těch nespočetných dalších, okamžitě se toho chytne pár věrozvěstů „lepšího světa“. A ti logicky dospěli k přesvědčení, že je třeba proti pohlavní hanebnosti vydat příslušné zákony. Žijeme totiž v době, kdy musíme mít zákon a vyhlášku úplně na všechno. Ráno se někdy bojím otevřít oči a spekuluji, zda neporuším něco, co bylo přes noc nově nařízeno nebo zakázáno... více
Často nevěřím, když čtu nebo poslouchám „myšlenky“ některých politiků, komentátorů, novinářů, umělců či studentů, kteří agresívním způsobem kritizují ty, kteří nestojí s nimi v jednom šiku a nechtějí převrátit svět naruby. Nebudu tu vypisovat, o jaké postoje vlastně jde, protože každý dneska ví, že jsme tu „my“, mlčící většina, která chce žít v přehledném světě tradičních hodnot a chce se věnovat čistým radostem obyčejného života, a proti nám „oni“, tedy řvoucí menšina, která chce za každou cenu prosadit své nereálné vize o přeměně lidského světa v mraveniště rovnoprávných, bezpohlavních, nemajetných a nemyslících bytostí. Kdybych chtěl volit tvrdá slova, řekl bych, že i za cenu, že půjdou přes mrtvoly.
Co se vlastně stalo, že zvláště mladá generace neguje to, v čem jsme vyrostli my a naši předkové? Odpověď je jednoduchá. Jako vždycky v dějinách je to boj o moc, která se halí do ideologie. Pokud chcete porazit vládce, musíte ničit a bořit, a k tomu je ideálním a osvědčeným nástrojem blouznivectví a komunismus, jedno jak se to hnutí nazývá, protože podstata je pořád stejná. Analyzujte si cíle radikálních husitů, utopických socialistů počátku 19. století, předválečné sociální demokracie, poválečného komunismu se současnými koncepcemi levicových směrů v Evropě, jako jsou piráti či zelení. Pokud odmyslíte rétoriku a Boha, je to naprosto stejné – rovnost bez vlastního přičinění až za hrob!... více
Nedávno se pod vedením Jonaha Bergera, profesora na Wharton School (University of Pensylvania) uskutečnil velice zajímavý experiment. Podotýkám, že knihy Jonaha Bergera, který se zaměřuje na změny sociálního chování a virální marketing, patří k nejprodávanějším na světě a on sám je mezinárodně uznávaný odborník.
Do čekárny k očnímu lékaři posadil deset figurantů a pak přišla nic netušící pacientka. Sotva se usadila, ozval se krátký zvukový signál, po němž všichni figuranti vstali a za několik vteřin si zase sedli. To se opakovalo zhruba v minutových intervalech. Pacientka na ně zírala stále překvapeněji a překvapeněji a asi při pátém zazvonění se váhavě rovněž postavila. A pak už automaticky vstávala pokaždé... více
Je určitě dobré znát své místo v životě. To platí o lidech i o institucích. Nikdo by neměl dělat to, co mu nepřísluší. To je samozřejmě nedostižný ideál, protože realita je jiná. Víte třeba, co je Evropská unie? Nemyslím tím fakt, že existuje Brusel s tisíci byrokraty, kteří produkují desetitisíce nesmyslných, drahých a v podstatě nereálných nařízení, ale hovořím o Evropské unii jako instituci.
Jaké je vlastně její místo v systému suverénních evropských států? Pokud posloucháme média, některé komentátory a politiky, vypadá to, že Evropská unie je superstát řízený neomylnými nadlidmi. Co řeknou v Bruselu, to je boží pravda a všichni se tím musíme řídit. A kdo to neudělá, je xenofob, nacionalista nebo ještě lépe fašista, v českých podmínkách pak nevzdělaný důchodce a volič Miloše Zemana... více
V pondělí zablokovalo Polsko a Maďarsko přijetí rozpočtu EU na léta 2021–2027 a hrozí jeho vetováním za předpokladu, že z něj nezmizí jako kriterium pro rozdělování dotací zásada „vlády práva“. Takhle řečeno jednání obou zemí vypadá na první pohled hanebně. Proč by Polsko a Maďarsko neměly dodržovat právo? Copak nechtějí právní stát? Naše proevropská média dlouhodobě bičují tyhle dva státy, že odmítají v Bruselu pokleknout, sklonit šíji a políbil vladařský prsten Evropské komise. Tenhle archaický symbol nadvlády je totiž opravdu klíčem k tomu, co je „vláda práva“.
Absolventi právnických fakult si odnášejí titul JUDr. Tenhle titul vznikl ve středověku a byl odvozen z latinského Juris utriusque doctor, což znamenalo doktor obojího práva, tedy římského (civilního) a kanonického (církevního). I temný středověk tedy věděl, že v reálném životě koexistují různé právní systémy, protože existují zákony univerzální a parciální, vyjadřující různé úrovně moci. A zákon, jak známo, vždycky vyjadřuje zájmy vladařů... více
„Tak nám přejmenovali slavný detektivní román Agathy Christie Deset malých černoušků,“ povzdechl si hostinský Palivec a hodil knihu s jadrným dovětkem do kamen. „Jmenuje se teď korektněji – Nezbyl ani jeden.“
Jedná se však o další zářivé vítězství kulturní revoluce! Pořád je však před kulturními elfy (cenzory) spousta práce, protože knihovny a galerie jsou zaplevelené tvorbou, která vznikala po staletí a která byla tak hanebná, že neznala zásady rasové, genderové, pohlavní a veškeré další možné rovnosti. Je třeba skutečné revoluční bdělosti a pevných ideových postojů, aby neunikl jediný titul. Jak říkal politruk z Černých baronů kapitán Ořech, když nemá člověk ten správný světový názor, motá se v tom jako nudle v bandě... více
Potkaly nás těžké časy, pronásledují nás veliké potíže, ale přesto nežijeme v tragické době. Tahle věta není logický nesmysl, protože v životě každého z nás přece přicházejí neúspěchy a průšvihy, i když si jinak žijeme radostně a spokojeně. Zažili jsme to všichni. Jen si vzpomeňme, co jsme cítili při prvních neúspěších ve škole, v lásce, v zaměstnání, nebo třeba když oblíbený fotbalový tým sestoupil z ligy nebo se rozvedla celebrita, které jsme tak fandili.
Proč to říkám? Protože v životě nesvítí slunce pořád a momentálně jsme v situaci, kdy nesvítí asi většině z nás. Ale to neznamená, že slunce neexistuje a že zase svítit nebude. Pro jeden neúspěch v osobním životě se přece nebudeme věšet, a stejně tak se nebudeme věšet proto, že svět postihly problémy, jaké nebyly už celá desetiletí. Vždycky je dobré podívat se do minulosti. Naše problémy jsou pořád marginální ve srovnání třeba s dobou, kdy začala světová válka. Možná jsme si příliš zvykli na to, že žijeme jako v bavlnce. Ale jak říká doktor Vlach v Saturninovi, pokud žijeme příliš dlouho v teple a pohodlí, je třeba nás na chvíli vystrčit do deště, abychom si pak svého pohodlí více vážili... více
V katedrále Notre Dame v Nice zavraždil islámský fundamentalista tři lidi, přičemž ženě uřízl hlavu. Přitom křičel Alláhu akbar. Jak reagovaly první zprávy? Podle BBC prý vše nasvědčuje tomu, že šlo asi o teroristický útok. Rozumný člověk si ale řekne: „Proboha, co jiného by to mohlo být? Proč prostě neřeknou, že došlo k dalšímu teroristickému útoku motivovanému islámem?“ Ten samý den v obci Montfavet poblíž jihofrancouzského Avignonu zastřelila policie muže, který nožem ohrožoval kolemjdoucí a křičel „Alláhu akbar“. Podle agentury DPA však zatím nic nenasvědčuje teroristickému činu.
Dokud si budeme lhát do vlastní kapsy, bude stále hůře. Problém lze řešit jen tehdy, pokud si ho jasně definujeme. Jenže evropská společnost přestala přemýšlet a chovat se racionálně, ale řídí se pomatenými ideologickými poučkami, které neříkají, co se děje, ale co si máme myslet, že se děje. Nebo ještě lépe, co si nesmíme myslet, že by se mohlo doopravdy dít... více
Původním smyslem zpravodajství bylo, z logiky samotného toho slova, podávat zprávy, tedy sdělovat to, co se stalo. Jenže záhy pochopili vládcové, že popis událostí se dá upravit tak, aby je měli poddaní rádi. Tu se něco ubere, tu přidá a tu přikrášlí. Ve zpravodajství o bitvě u Kadeše (odehrála se roku 1274 př. n. l.) chetitské zprávy informují lid o vítězství jejich krále Muvattališe, zatímco staroegyptští zpravodajové popisují vojenský triumf faraona Ramesse II.
Vidíte, jak se dějiny opakují? Tahle bitva byla největší bitvou válečných vozů všech dob (účastnilo se jí asi 5 tisíc vozů). Bitva u Kurska ve druhé světové válce byla pro změnu největší tankovou bitvou všech dob. I když bylo vítězství Rudé armády nesporné, Goebbelsovské zpravodajství informovalo o úspěchu německých vojsk, která způsobila nepříteli velké ztráty a pak zaujala předem připravené pozice. Jak je totiž zřejmé, zpravodajství se nikdy neštítilo žádné lži, pokud se hodila vládcům... více
Jsem znechucen z toho, co se v posledních dnech děje. Světem se šíří zákeřná nemoc. Už samotné diskuse, jestli je hodně nebo málo zákeřná, jsou směšné. Je to nemoc a tečka. Za virus (samozřejmě pokud nebyl vyroben uměle) nemůže nikdo. Ale i pokud byl vyroben uměle, rozhodně za něj nemůže naše vláda. Za to, co se děje, také nemůže vláda, ale virus. Jenže my rádi hledáme viníky, rádi někoho pronásledujeme a urážíme. Je zoufalství číst nebo poslouchat donekonečna se opakující komentáře těch politiků, lékařů, umělců a novinářů, kteří si často hojí spíše své ego a mindráky, než aby se pokoušeli hledat rozumná slova. Většina z nich nechce někomu pomáhat, ale mantrou je „já to přece říkal už dávno“ a „vláda to celé dělá špatně“. Druhá poloha podobných vystoupení je fňukání. Úplně jako živá voda na mne zapůsobil rozhovor s jakýmsi obchodníkem zjevně s vietnamskými kořeny, který konstatoval, že se mu opravdu nedaří, nemá příjmy, ale nějak to musí vydržet. Pak následovalo padesát českých podnikatelů a umělců, kteří houfem vysvětlovali, že jim vláda musí pomoci, jinak zkrachují. Ekonomika je složitá a finanční toky povedou ke krachu mnoha podnikatelů, jenže to je přece normální. Kdo nestojí na pevných nohách, nemá rezervy a žije jen okamžikem, ten prostě bude mít problémy. Firmy vznikají a zanikají, lidé se rodí a umírají, katastrofy přicházejí a odcházejí... více
To, co nás letos zasáhlo, rozhodně změní celý svět – válčíme s koronavirem. Můžeme sice diskutovat, zda je to epidemie či podle nějakých tabulek to epidemie stále není, lze se hádat o to, zda je nošení roušek porušením našich lidských práv, je legitimní se ptát, co bude s těmi, kteří přišli o své příjmy. To je jen několik z mnoha otázek, které dnes společnost trápí. Nebo abych byl přesný, trápí především média, protože mnohé z toho by nás asi netrápilo, pokud by média tyhle v podstatě nesmyslné otázky nenastolila a tvrdošíjně neopakovala. Média ráda kloužou po povrchu, protože hledání příběhů je publicistické řemeslo. Jenže někdy je třeba zahodit novinářskou machu a podívat se pravdě do očí... více
Tak nám opět skončilo první kolo senátního hemžení, vtipně označovaného jako naše nejzbytečnější volby. Tomu odpovídá i zájem voličů. A počkejte, jak tristní to bude ve druhém kole, které není spojeno s volbami krajskými.
Přemýšlel jsem, proč lidé tyhle volby ignorují. Jakýsi komentátor přišel na převratnou myšlenku, že důvodem je fakt, že se nepodařilo lidem vysvětlit, jak je Senát důležitý pro náš politický život. A vzápětí dodal, že Senát je přece pojistkou demokracie, to bychom si měli uvědomit. Všimněte si, jak ochotně opakujeme omleté fráze, aniž bychom o nich přemýšleli. Rozeberme si, co to znamená být pojistkou demokracie... více
V posledních dvou týdnech jsem jezdil po knihovnách a besedoval. I když to ještě nebylo povinné, nosil jsem roušku a vyhýbal se místům, kde bylo hodně lidí, abych něco nepřenesl dál. Záhy jsem zjistil, že nejbezpečněji bude na předvolebních akcích rozmanitých politických stran, protože tam bylo vždycky pusto a prázdno. Pokud jsem se zaposlouchal do nabízeného programu, byl to většinou stand-up (který provozuje se svými přáteli Lukáš Pavlásek). Tenhle žánr vyniká tím, že se z trapnosti stává humor. Pokud je to provozováno na jevišti jako zábava, proč ne. Pokud je to vnucováno lidem na náměstí jako něco zásadního a zlomového, vyvolává to nejvýše depresi a kopřivku.
Aby bylo jasno, neznevažuji politiku a věci veřejné, jen ty, kteří se derou na místa, na která zjevně duševně nestačí, a slibují nesplnitelné. Měl jsem totiž smůlu a vždycky jsem narazil na akce stran, které tímhle étosem dnes vynikají (slušnost mi nedovolí je jmenovat)... více
Nastala nám opět doba předvolební. To je čas myšlenkových erupcí, nesmiřitelných hádek a ztracených iluzí. Jenže nic z toho asi nejde zatracovat, protože lidstvo má v genech se pořád o něco hádat. Je to logické, nejsme stejní a nikdy nebudeme, dokud nás nezačnou geneticky upravovat a místo školy dostaneme voperovaný čip se sumou znalostí a korektních postojů. Ale ani pak asi stejní nebudeme, protože někomu voperuje čip Evropská unie, jinému USA, dalšímu Čína a jiným potají Antifa nebo BLM.
Lidé se vždycky chtěli hádat, je to jejich přirozenost. Jenže musíte mít důvod. Jsou lidé, kterým stačí hádat se o to, zda ligu vyhraje Sparta nebo Slavie. Zda si modelka X konečně dá zmenšit prsa. Zda je Bill Gates iluminát. Zda má hostinská hezčí zadek než vyhlášená obecní krasavice Y. Jistě, najde se řada důležitých témat, kvůli kterým si můžeme vjet do vlasů. Jenže sami cítíte, že to není to pravé vzrušení... více
V první části vysvětluje způsob, jak se viry šíří a přizpůsobují okolnostem. Laicky řečeno, pokud virům nebráníme, dominují „zabijáci“, kteří se nemusí soustředit na své šíření a rovnou likvidují nositele. Pokud se však virům bráníme, pak tihle „zabijáci“ rychle přijdou o živnou půdu, a proto začnou v populaci virů vítězit „soft“ verze, které nositele napadnou a nějakou dobu v něm žijí, aby stihli nakazit co nejvíce jedinců, a proto jejich účinek není tak devastující. Jinými slovy, prvotní pokusy o promoření na počátku pandemie považuje profesor Flegr za hrubou chybu, která přinesla vysokou úmrtnost v zemích, které šly touhle cestou. Naproti tomu u nás se vysoké úmrtnosti podařilo zabránit včasnou ochranou obyvatel. Nicméně to, že virus oslabil, neznamená, že je konec! Podle jeho prognóz se virus vrací a to, co se děje dnes, předpověděl už v létě. Takže si poslechněte, co nás podle něj čeká v dalších měsících... více
Od minulého týdne nám počty nakažených strmě rostou. Za jediný relevantní hlas bych v této situaci považoval prognózy epidemiologů. Ti už na jaře varovali, že se pandemie na podzim vrátí a bude možná ještě horší. Nemá cenu teď naříkat nad chováním většiny populace, která ihned, jakmile se uvolnila nejpřísnější opatření, se začala chovat, jako by se nic nestalo a už stát nemohlo. On to někdo za nás zařídí. Naše civilizace je prostě taková. Jsme nezodpovědní a příliš zaměření na své vlastní ego. Naivitu a ideologii povyšujeme nad rozum. Neříkám samozřejmě nic nového a převratného, tohle se ví už dlouho.
Jak jsem minule slíbil, tenhle blog věnuji krátkému přehledu různých opatření, které dělali naši předkové v dobách, kdy je kosila černá smrt. Je až neuvěřitelné, kolik modelů uvažování a chování máme stejných. Jen s tím rozdílem, že oni byli vnitřně mnohem silnější, odolnější vůči bolesti, zodpovědnější a nebáli se smrti tak, jako dneska my. Ty hrůzy lidé často přežili bez psychologů a antikonfliktních týmů jen díky víře, že je může zachránit modlitba a přízeň boží. A že mrtví budou pro své utrpení spaseni. Pozemská smrt pro ně nebyla koncem, ale začátkem něčeho lepšího a vyššího. Přesto se ovšem snažili i pozemské katastrofy vysvětlit a minimalizovat... více
Mírou duševní vyspělosti společnosti nejsou velká slova, ta umí říkat každý a dají se opsat z knížek, ale zdánlivé drobnosti. Třeba to, jak se lidé v určitých situacích chovají. Zrcadlem sobectví a pokrytectví naší současné civilizace se v tomto roce jednoznačně staly roušky.
Celá desetiletí si žila Evropa spokojeně a v blahobytu (s výjimkou vybombardovaného Bělehradu), a život jsme si znepříjemňovali marginálními hádkami o lidská práva. Když udeřil koronavirus a objevila se potřeba roušek, logicky v žádné zemi světa neměli tak velké zásoby, aby se daly uspokojit všechny potřeby hned a z hodiny na hodinu. Naše vláda začala zoufale po světě hledat dodavatele a opozice bohorovně vykládala, jak je vláda neschopná (kdyby vládla opozice, jistě jsme měli v každém městě už dávno předtím sklady roušek do zásoby!). Z roušek se stalo politikum, také díky České televizi, která jako fórum opozice vysílala doslova „rouškové“ speciály. Upřímně, k čemu jsou lidem, pokud je zle, podobné řeči. Pokud se objeví nebezpečí, musí národ táhnout za jeden provaz a hovořit spíše pozitivně a uklidňovat ty, kteří mají strach. Hádat se můžeme, až bude zase lépe. Ale budiž, opozice má v programu prudit, a tak to dělala... více
Jako geopolitická situace se dnes označují fakta, že sousedící země mají nějakou minulost, která obvykle ovlivňuje jejich vzájemné sympatie či antipatie. V chování politiků to však často nehraje žádnou roli. Jednak proto, že o dějinách většinou nic nevědí, anebo jsou jim lhostejné, protože před nimi leží nekonečné pláně globalizačního kutilství. A tak zmáčknutím hlasovacího knoflíku z pohodlného, bezpečného a dobře placeného poslaneckého místa rozhodují o lidech, aniž by tušili, co tihle lidé doopravdy cítí a chtějí.
Jenže země a národy mají své dějiny, tradici, psychologické limity a také vlastní národní zájmy. Dneska všichni vědí, co se má v Bělorusku udělat. Ale kdo ve skutečnosti tuší, jaké byly osudy téhle země a proč jsou postoje Polska, Litvy a Ruska k Bělorusku takové, jaké jsou? A proč Bělorusové věří více Rusku než Polákům?
Takže bez emocí a ideologie pár informací:
Až do 20. století neměli Bělorusové vlastní stát a nebyli považováni za samostatný národ. Žilo tam převážně slovanské obyvatelstvo, které se hlásilo k východnímu, tedy pravoslavnému křesťanství, ovšem v průběhu staletí se zde podle politické situace usazovali Varjagové, Tataři, Litevci, Poláci i Rusové. A ti všichni se snažili původnímu obyvatelstvu vnutit svou vládu, víru a mravy. Jenže vládnoucí elity byly vždycky v menšině, a proto si od nich většina venkovského obyvatelstva udržovala odstup, jehož výrazem bylo iracionální, ale reálné povědomí „běloruské“ identity... více
Tak nás svou návštěvou poctil sám ministr zahraničí nikoho menšího, než je náš věrný spojenec a přítel na věčné časy USA. Velice podnětně nám sdělil, že je naše demokracie ohrožena Ruskem a Čínou, a zvláště je ohrožena v případě, pokud dostavbu naší jaderné elektrárny v Dukovanech nesvěříme americké firmě. V takovém případě je v podstatě s naší demokracií amen. Z jeho slov jsem pochopil, že základem demokracie je odevzdávání peněz do správných kapes.
Ale teď vážně. Že něco takového řekl, mne neudivuje. Američtí hoši jsou většinou přímočaří, mohou si to s ohledem na svůj vojenský a hospodářský potenciál dovolit. Stejně jako si to dříve dovolovali hoši sovětští. Ti zase zcela přímočaře tvrdili, že socialismus by byl u nás ohrožen, pokud by zakázky nerealizovali sovětští odborníci.
Všimli jste si, jak se v poslední době zneužívá slovo demokracie? Jeden příklad za všechny - Maďarsko. Ve veřejnoprávním prostoru se dozvídáme, že demokraticky zvolená maďarská vláda (většinou hlasů, o které si vlády západních „demokracií“ mohou nechat jen zdát) je nedemokratická. Tato vláda však dostala mandát od většiny voličů, aby prováděla politické reformy. A tak to dělá. Co je na tom k nepochopení?... více
Občas si poslechnu nějakého politika. Ale v poslední době často nechápu, za koho vlastně, sportovním jazykem řečeno, kope. A kam skutečně patří jeho strana. To prosím není má neschopnost poslouchat a přemýšlet, to vyplývá ze současného zmatení pojmů a pokřivení politické morálky.
Dříve to bývalo jasné a přehledné. Před druhou světovou válkou hájila sociální demokracie střední městské vrstvy, národní socialisté spíše ty zámožnější a vzdělanější, komunisti proletariát, lidovci věřící, agrárníci venkov, živnostenská strana živnostníky, a společně šmahem bránili české zájmy proti Sudetoněmecké straně. Po roce 1948 to bylo ještě přehlednější, protože tu byla v podstatě jen jedna strana (se dvěma ocásky - lidovci a stranou socialistickou). Po sametové revoluci rostly strany jako houby po dešti, a skoro všechny měly stejný program, jímž byla likvidace komunismu a otevření dveří na Západ. Teprve privatizací došlo k určitému rozrůznění, nicméně rozdíly i tak byly spíše personální než myšlenkové. Ovšem zmizela „oborová specializace“ na určité společenské vrstvy, neboť skoro všechny strany chtěly velikášsky získat voliče napříč celým národem (což pochopitelně nejde)... více
Umělci se bouří. Někteří vydávají prohlášení a poskytují rozhořčené rozhovory, jiní demonstrují. Jsou však i tací, kteří pomáhají lidem, aniž by se tím někde chlubili. Ale jsou i tvůrci, kteří se stáhli, pracují doma a čekají. V očích veřejnosti se však mediální obraz vytváří podle těch, kteří nejvíce křičí. Čtenáři milují bulvár, proto mají tyto zprávy obvykle negativní nádech a tendenci k vulgaritě. Jenže nemůžete házet všechny do jednoho pytle.
Realita dneška přinesla nenávistné výpady proti umělcům a stejně nenávistné výpady umělců proti všem, kdo jim brání vystupovat. Přitom do práce přestali chodit i mnozí zaměstnanci továren, obchodů a úřadů. Mnozí z nich mají do kapsy rozhodně hlouběji než umělci. A přesto se kolem těchto profesí nevedou podobné vášnivé polemiky.
Jenže v umění jde o víc. Divadelní a hudební prkna jsou jako droga. Jeviště je zvláštní prostor nabitý neuchopitelnou magií. Osobně jsem to zažil. Jednou jsem jel na vystoupení s Petrem Traxlerem, v němž on zpíval, a já vyprávěl. Měl jsem strašnou rýmu, takovou tu, kdy vám pořád teče z nosu, a nejste schopni bez chrchlání říci větu. Chtěl jsem vystoupení zrušit, ale celou cestu mi to rozmlouval: „Klid, Vlasto, jakmile vylezeš na jeviště, uzdravíš se.“ A měl pravdu. V portále jsem se naposledy vysmrkal, pak hodina a půl nic, byl jsem naprosto fit, a rýma se zase spustila ve chvíli, kdy jsem jeviště opustil... více
My starší si ještě ze školy pamatujeme, že ve vývoji lidstva
následovaly po sobě společenské řády. Když se dali lidé dohromady,
vytvořili společnost prvobytně pospolnou, pak ji vylepšili
otrokářstvím, to se modifikovalo ve feudalismus, který porazil dravý
kapitalismus. Teprve pak nastoupil proletariát spravedlivou cestu ke
komunismu. Tou cestou bylo přechodné období zvané socialismus.
V době mého mládí existovala na tohle dělení lidského vývoje řada
vtipů. V kontextu dneška je jistě mimořádně výstižné: Co je to
socialismus? Trnitá cesta od kapitalismu ke kapitalismu. A ejhle, ono
se to splnilo. Po kapitalismu masarykovské 1. republiky jsme si prošli
érou socialismu, abychom vkročili znovu do kapitalismu, tentokrát
polistopadového, klausovského, jedním slovem privatizačního.
Tady by mohlo vyprávění skončit, kdyby se ovšem lidské dějiny
zastavily. Jenže ony kráčí dál. Když se dneska dívám kolem sebe,
vcelku logicky mne napadá parafráze onoho starého vtipu. Co je to
kapitalismus? Trnitá cesta od socialismu k socialismu. Neboť přesně
to se děje... více